Příležitostný blog pro vše, co souvisí s duchovním životem

O tom českém vlastenectví

31. 10. 2017 2:37

        Ještě nedávno se slovo „vlastenec“ v běžné řeči užívalo jen pro trapnou sportovní událost, kdy si mužstvo vstřelilo gól do své vlastní branky. A pokud se u nás objevily nějaké náznaky vlastenectví, tak to bylo prakticky vždycky jen v souvislosti s nějakým výrazným úspěchem našich sportovců. To se pak konaly velké skrumáže, kde zaznívaly poněkud bezradné projevy vlastenectví typu „kdo neskáče, není Čech“.

       Najednou je všechno jinak. Strach z údajných „muslimských nájezdníků“ probudil u nás spoustu nových vlastenců, pro něž vlastenectví je nejdůležitějším příkazem současné chvíle. Nic na tom nemění skutečnost, že nás davy Syřanů, Iráčanů či Afghánců prchajících před válečným běsněním obešly velkým obloukem. Vědí totiž, že nejsou u nás vítáni. Říkají jim to jasně výkřiky typu „Čechy Čechům“. Už se nejedná o vlasteneckou bezradnost. Strach začal plodit nenávist.

        Karel Hynek Mácha ve své nejkrásnější básni Máj vložil v jejím závěru do úst hlavního hrdiny tohle krásné vyznání lásky k vlasti:
       Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte,
       vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
       vy truchlenci, jež rozsmutnivše sebe, v tichých se slzách celí rozplýváte.
       Vás já jsem posly volil mezi všemi,
       kudy poplynete u svém dálném běhu, i tam kde svého dostihnete břehu,
       tam na své pouti pozdravuje zemi.
      Ach, zemi krásnou, zemi milovanou.
      kolébku mou i hrob můj, matkou mou,
      vlasť jedinou i v dědictví mi danou
      šírou tu zemi – zemi jedinou.

      Tehdy bylo české národní obrození v plném proudu a slovo vlast rozechvívalo srdce probouzejícího se národa. Zakrátko však musel Karel Havlíček Borovský krotit karikatury vlastenectví v podobě jalového vlastenčení. Napsal: Ne vnějším akcemi a slavnostmi, ale prací se projevuje opravdové vlastenectví. Tomáš Garrigue Masaryk pak musel dokonce s hrstkou statečných svést boj o to, jestli české vlastenectví bude postavené na falzech rukopisů, nebo na pravdě.
    Když se Karel Čapek ptal Masaryka na sklonku jeho života, jak rozumí vlastenectví, Masaryk mu odpověděl: Skutečná láska k vlasti je něco krásného. U slušného člověka se rozumí sama sebou. Láska k vlasti ale neznamená nenávist k druhým. Pravá láska chrání, obětuje se a hlavně pracuje pro svou vlast.

      Jak tedy v současnosti taková práce pro vlast může vypadat? Václav Havel ve svém prvním novoročním projevu roku 1990 mimo jiné řekl: Náš první prezident napsal: Ježíš – ne Caesar. Dnes tato idea v nás opět ožila. Z naší země, budeme-li chtít, může už natrvalo vyzařovat láska, touha po porozumění, síla ducha a myšlenky.
     Budeme-li upřímní, tak musíme si přiznat, že tahle idea vložená do závěru Masarykovy Světové revoluce zatím v nás moc neožila. Ježíš v tom citátu neznamená něco úzce náboženského, ale především lásku k bližnímu, bližním všem, důvěru v lidi navzdory rizikům zklamání a pevné přesvědčení o nesmrtelnosti lidské duše, na němž Masaryk demokracii přímo zakládal. Tak pokud to někdo s vlastenectvím myslí vážně, měl by začít tady.


Tady je to jako Sváteční slovo:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/880349-svatecni-slovo/217562216100012-svatecni-slovo-publicisty-a-pedagoga-jiriho-zajice/

Zobrazeno 3248×

Komentáře

suposlav

Skvěle napsané! Díky za to.

petisek

Co se migrantů týče, mrzí mne, že jste toto téma zploštil na úplnou placku. Řekněte mi, jsou bespečnostně strategické dokumenty našeho státu motivovány strachem? Musím si reálné hrozby nejdříve pustit k sobě domů, abych se přesvědčil, že hrozbou jsou? Pro vyhodnocení rizik přeci nemusím být lomcován emocemi. Ani já v nikom nechci poděcovat strach nebo nenávist, ale chci jednat zodpovědně. Jednou jsem o tom psal: https://petisek.signaly.cz/1605/odvracena-tvar-interkulturalismu

Jiří Zajíc

Můj příspěvek NEBYL o migrantech. Zmínil jsem se o UPRCHLÍCÍCH . To, jak jistě, Petišku, víte, je docela podstatný rozdíl.
Ale můj příspěvek nebyl ani o uprchlících. Byl přece o VLASTENECTVÍ. Takže tady bych mohl skončit.

Ale neskončím,.
Jsem přesvědčen, že i Vám musí zásadně vadit, že většina současné české společnosti ODMÍTÁ PŘIJÍMAT UPRCHLÍKY. Ne, že by si třeba většina sdílela názor: No jasně, že potřebují pomoct, ale musí být také splněny tyhle tyhle podmínky. (viz http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a4364/f9/pm170622.pdf).
Tahle čeká neschopnost projevit solidaritu s těmi, kteří jsou na tom opravdu bídně, šla přece tak daleko, že naše vláda hlasy ČSSD a ANO odmítla přijmout víc než 12 prověřených uprchlíků.
Tohle Vám fakt nevadí??

Jiří Zajíc

Nejsem žádným příznivec multikulturalismu v tom pojetí, do jakého se v některých případech zvrhl ve Velké Británii, Belgii, Nizozemí nebo Švédsku. Jsem přesvědčený, že některé kultury jsou vyspělejší než jiné. A ty vyspělejší se nemají přizpůsobovat těm méně vyspělým, ale naopak mají pomoc těm méně vyspělým, pokud o to mají zájem, nebo pokud chtějí žít ve společnosti, v níž převládá ona vyspělejší kultura. To aby tedy bylo jasno.
Ale článek, který doporučujete - Vlastimila Podrackého - je dost slabý. Já se rozhodně nenacházím mezi "internacionalisty", ten životní styl, který tam jim podkládá, je mi mírně řečeno cizí. Ale rovněž se nemůžu identifikovat s tím, co vidí jako hlavní na "nacionalistech".

Jiří Zajíc

Myslím, že rozhodující otázka zní: Je globalizace proces, který je v zásadě nevratný, nebo je to jen "výstřelek dějin".
Já - v návaznosti na Pierra Teilhadra de Chardin - pokládám globalizaci za projev oné univerzální konvergence, která směřuje k planetárnímu lidstvu.
Nikoliv ale bezideovému a bezkulturnímu.
Důraz na národní státy je tváří v tvář globální ekonomice zpozdilost. Je potřeba usilovat o vytvoření skutečné globální odpovědnosti, funkčních procedur, které na globální úrovni budou schopné regulovat choutky globálního kapitálu.
Jinak si s námi tihle globální predátoři zahrají jak kočka s myší (což se už leckdes děje).
Doporučuji Noreena Hertzová: Plíživý převrat.
Gabor Steingart: Globální válka o blahobyt

petisek

Děkuji vám za terminologické zpřesnění. Máte pravdu. Budu tedy hovořit či psát o utečencích. Setkal jsem se totiž Syřany, kteří sice odešli ze své země kvůli válce, ale cestu zpět neplánují, protože zde se žije lépe. Byli uprchlíci a dnes migranti? Hm. Jak rozlišit jejich motivy, jak rozlišit jejich změnu motivů? Znám vojáky či policisty, kteří mají přímou zkušenost s utečenci. Tato přímá zkušenost mne nenechává chladným právě ve vztahu k bezpečnostním rizikům, které s sebou nese fenomen utečenectví. Pokud bych se měl zařadit do nějaké té škatulky z článku, který jste odkazoval, pak je to také trochu složitější, ale v zásadě jsem pro pomoc v nouzi a pomoc při repatriaci a podpoře rekonstrukce země zničené válkou, v jejímž základu může být i naše iniciativa.

petisek

Také jsem pro respektování platné legislativy týkající se tohoto problému. Také jsem pro naplňování hesla Evropské unie "jednota v různosti", to je v bratrského respektování suverenity každé členské země, což se dle mého soudu neděje. Věřím, že nad to zůstávám katolíkem, takže mé teologické přemýtání se velice podobné vašemu.
Obávám se však, že nemohu couvnout z reakce na váš příspěvek (který byl o vlastenectví), v němž zmiňujete vlastenecké probuzení motivované pouze nepodloženým strachem. Není tomu tak.

petisek

Přiznám se, že raději o těchto tématech hovořím, než píšu. Raději diskutuji než polemizuji.

Jiří Zajíc

Co se týče problému, že někdo původně prchal před válkou, nebo z politických důvodů, a pak v cílové zemi zůstane i po skončení ohrožení, je to velký problém. Kolikrát jsme o tom hovořili s Erazimem Kohákem, jenž spolu s rodiči a sestrou utekli na poslední chvíli v roce 1948 a skončili v USA. On se - na rozdíl od VĚTŠINY exulantů - po roce 1990 vrátil, i když ho to stálo velké společenské ponížení.
Pokud člověk opustí svou vlast a v novém prostředí žije jen tak tak "na půl", myslím, že to nelze dlouho vydržet. Řada těch uprchlých Syřanů nebo Iráčanů má za sebou už 4, 5 nebo 6 let pobytu mimo domov.
Takže to, že zůstanou, bych pokládal za logické.
Pokud ale přijali dobrodiní hostitelského státu, musejí bez diskusí dodržovat jeho právní řád. A také by se měli sami snažit integrovat.

petisek

Jenže to se ne vždy děje, že?

Jiří Zajíc

Co se týče "vlasteneckého probuzení", pak netvrdím že jej může vyvolat JEN STRACH. Kdybych si to myslel, tak by ta celá moje úvaha byla k ničemu.
Na druhou stranu to, že ještě před čtyřmi lety se vlastenectví u nás pokládalo spíš za cosi podivného (a to ne kvůli našemu členství v EU). to mohu doložit spoustou zkušeností.
Vlastenectví je totiž jednou z důležitých hodnot, k nimž má vychovávat skauty a skautky. A já, jako předseda Odboru duchovní výchovy Junáka, to mám dokonce v jistém smyslu na starosti. A opakovaně mně na kurzech vedoucích i budoucích vedoucích potvrzují účastníci, že slovo "vlast" (které máme ve svém slibu), je potřeba dětem vykládat a kolikrát ani oni sami vlastně nevědí, jak to mají dělat.

petisek

Termín vlastenectví se podle mne obsahově posouvá a to ne do úplně šťastné polohy. https://petisek.signaly.cz/1504/vlast-vedomi-domova?comments-topicLikes-showAllLikers=1

Jiří Zajíc

Tady jsou ještě odkazy na výzkumy. které ukazují, že vlastenectví rozhodně nebylo nějakou významnou hodnotou v české společnosti.
http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a1303/f9/100433s_ov50107.pdf
http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a1364/f9/ov131108.pdf
http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a1955/f9/ov151027.pdf
Mimo jiné je tam vidět, že svou vlast by šla bránit sotva třetina lidí. A v roce 2006 bylo vlastenectví beznadějně na posledním místě mezi hodnotami důležitými pro lidi ČR.

petisek

Určitě tam najdete i výzkumy o důvěře v různé instituce. Ač to nevypadá, vysoko je ceněna rodina nebo armáda. Co to říká?

Jiří Zajíc

Já, Petišku, ty všechny výzkumy znám. Od roku 1990. To je můj pravidelný informační "chléb". A to, co dokázala u nás armáda, vyhrabat se z mizérie konce 80. let na současnou nejdůvěryhodnější instituci u nás, to je obdivuhodné (na rozdíl od církve, která pořád trčí na posledním místě a ještě ztrácí).

Ale o tom, přece ta debata NENÍ.
Sám v tom pěkném článku z dubna 2015 konstatujete, že to s vlastenectvím u nás je bídné.
Tak o čem je diskuse?
Jestliže před tím, než naši zemi zachvátil strach z "islámských nájezdníků" se vlastenectví nenosilo - a náhle ho mají mnozí plná ústa?

Jiří Zajíc

To, že příchozí - ať uprchlíci, tak migranti - nedodržují vždycky právní řád země, kam přišli, je jasné. Oni ho nedodržují ani našinci, že ;-)
U nás máme samozřejmě jeden daleko kolosálnější problém, než jsou cizinci: vůbec nezvládáme integraci Romů.

Porušování právního řádu (stejně jako efektivní boj proti terorismu) je samozřejmě věc důležitá. Spadá do kompetence příslušných bezpečnostních a zpravodajských sil. A ty mají pracovat na 100 %.
O tom ale také přece diskuse není.

Je o tom, co mají dělat ti ostatní "normální lidé", kteří nemají v popisu práce zajišťování bezpečnosti.

petisek

Ale ano, je. Nakolik je nedokonalá tato forma diskuze.
Přehlédl jste mé vyjádření shody, a soustředil jste se na rozdíly.

petisek

už několikrát jsem zažil stěhování. Jako kluk. vesnice mne dle mého soudu integrovala až teprve po dvaceti letech. Jako kněz jsem to měl snažší protože jsem měl určité postavení. Ale i tak zcela integrován jsem vlastně nestihl být.

petisek

Chci vyjádřit, že je to složité. A pokud máte recept, tak sem s ním. Je hezké a potřebné stavět ideály před oči, ale pak žít v realitě. Ani skokani si nestaví laťku hned o půl metru výš, než kolik skočí.

Jiří Zajíc

Myslím, že má základní "teze", která je v té úvaze, totiž že vlastenectví nemůže stát na strachu (z druhých), ale na lásce k vlasti a z ní plynoucí konkrétní péči o vlast, není nijak "vysoká laťka".

Nepřehlédl jsem shodu. Vyjádřil jsem se jasně:
"Sám v tom pěkném článku z dubna 2015 konstatujete, že to s vlastenectvím u nás je bídné. "

A integrace v nové společnosti? Těžká věc. Úspěch je, když se v první generaci podaří aspoň natolik, aby člověk byl schopný se slušně postarat o sebe a svou rodinu. Emocionálně to v jistém smyslu bolí až do smrti. Můj bratranec, který v roce 1984 emigroval s rodinou do USA, si tam nezvykl až do konce života. Proto byl "cizinec" spolu se sirotkem a vdovou tím, kdo měl být zvlášť chráněn ;-)

Zobrazit 20 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio