Poněvadž jsem povolán žít to, co žádám od ostatních,
musím také pomýšlet na konverzi papežského úřadu (32)
A papež František pokračuje: Jako biskupovi Říma mi náleží zůstat otevřený návrhům zaměřeným na výkon mého úřadu, aby byl věrnější smyslu, který mu dal Ježíš Kristus, i nynějším potřebám evangelizace. Všichni pokoncilní papežové toužili upřímně po tom, aby služba papeže nebyla překážkou na cestě ke skutečnému bratrství a jednotě všech křesťanů. Jan Pavel II. se tomuto úkolu výslovně věnoval ve své Encyklice Ut unum sint, kde mimo jiné napsal: Kristus volá Boží církev k tomu, aby světu, chycenému do pasti svých hříchů a struktur zla, zjevovala to, že Bůh přes všechno dokáže ve své milosti obrátit srdce k jednotě a umožnit jim vstoupit s ním do společenství (93)… Bez ustání se modlím k Duchu svatému, aby nad námi zazářilo jeho světlo a osvítilo všechny pastýře a teology našich církví, abychom mohli - samozřejmě společně - hledat formy, v nichž by se tato služba římského biskupa stala službou lásky uznávanou všemi zúčastněnými.(95)
Přesto musí papež František konstatovat, že na této cestě jsme dosud učinili „malý pokrok“. Proměna papežského úřadu totiž nutně závisí na představě, jakou mají sami katolíci o „církvi podle Boží představy“. A ta je zatím dost zásadně utvářena formou středověké společnosti. Došlo mi to ve chvíli, když jsem před lety viděl dokumentární záběr ze začátku 2. vatikánského koncilu: Vidím obrovská nádherně zdobená nosítka, za něž by se nemusel stydět žádný římský císař nebo turecký sultán, podpíraná ve výši řadou nosičů, ale na nich – k mému úžasu – sedí ten dobrý papež Jan XXIII. Dovedete si někdo představit, že takhle by se nechal nosit náš Pán, Ježíš Nazaretský. Ten, který radí svým následovníkům „Kdo je mezi vámi první, buď služebníkem všech“ – a pro jistotu, že to není nic jen tak symbolického, umyje všem nohy, včetně zrádce Jidáše?
Od svého nástupu koná František některá nepřehlédnutelná gesta, kterými se od tohoto středověkého krunýře katolické církve distancuje. Způsobem sobě vlastním zahájil tuhle svou konverzi papežského úřadu oním „Karneval už skončil“, když ho chtěli před prvním projevem obléci do tradiční papežské róby. Ježíš ne nadarmo upozorňoval, že „nové víno patří do nových měchů“. Tedy že nový obsah vyžaduje i nové formy. Pokud totiž formy nejsou v souladu s obsahem, kompromitují ten obsah. Proto je také papež František tak důvěryhodný, když hovoří o lásce církve k chudým, o milosrdenství a něžnosti, o kolegialitě a bratrství. Protože tohle všechno úplně přirozeně ztělesňuje.
Však má také nemálo oponentů uvnitř katolické církve: Ti si nedovedou představit, že by se měla vzdát své podoby mocné instituce, která má dost síly na to, aby všem, kteří ji dostatečně nerespektují, ukázala, zač je toho loket. Bojí se slabosti církve. Jenomže Bůh, který vládne světu z kříže, působí právě mnohdy jako slabý. A přece právě tak zachraňuje svět.
Jiří Zajíc
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.