Příležitostný blog pro vše, co souvisí s duchovním životem

Leden s Evangelii Gaudium

20. 2. 2016 2:43

V celém životě církve musí být vždy zřejmé, že iniciativa patří Bohu,
který „si nás zamiloval“ jako první, a že jenom „Bůh dává růst“ (12)

      Křesťanství stojí na zkušenosti s Ježíšem, že Bůh nepotřebuje být přemlouván a obměkčován našimi úžasnými výkony, nýbrž je to právě On, kdo se uchází o naši důvěru (Zj 3,20). Teoreticky se to samozřejmě v katolické církvi vědělo a tvrdilo vždycky, byť nás naši protestantští bratři podezírali (a mnohdy podezírají dodnes), že si Boží přízeň hodláme zasloužit a zásluhami si také vydláždit cestu do nebe. Jenomže v praxi to vypadá většinou opravdu jinak. Jen si tak cvičně udělejte přehled o tom, co je hlavním zaměřením kázání, která pravidelně slýcháváte u vás ve farnosti: zda v nich převládá důraz na to, co činí Bůh pro nás, nebo naopak na to, co my máme konat „pro Něj“.

     Ale to je jen povrch. Daleko závažnější je, co převládá v našem prožívání víry a co také podle toho zprostředkováváme ostatním my. Především svým vlastním dětem. A pak i svému blízkému okolí. Maria toho – alespoň z hlediska evangelijní „dokumentace“ – mnoho nenamluvila, ale její nerozsáhlejší i nejobsáhlejší řeč je z tohoto hlediska naprosto jasná: Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. (Lk 1,46-49)

     Jsme my též schopní svědčit o tom, že Bůh pro nás „učinil veliké věci“? Druhé lidi totiž sotva bude zajímat to, co jsme my učinili pro Boha. Jistě i proto, že to většinou je takové poněkud nedokonalé, někdy i umatlané a celkově nijak vábné. Ale to, co činí Bůh – to má kvalitu, která se třpytí. I pro naši víru je přece rozhodující to, co zažíváme jako Boží doteky, pozvání a obdarování. Právě proto křesťanství není ideologií – je životem neseným zájmem a konkrétním působením živého Partnera. A pokud tohle nemůžeme dosvědčit, tak jsme zatím práh skutečného křesťanství nepřekročili.

     Pokud by někdo teď pojal podezření, že tu vyzývám k nějaké pasivitě či „opovážlivému spoléhání na pomoc Boží“, tak je vedle. Jsme Boží spolupracovníci – o tom není pochyb. Ale máme-li jimi být účinně, musíme vycházet z toho, že iniciativu má Bůh. Tomu by měla odpovídat veškerá pastorace i naše křesťanská výchova: měla by pomáhat člověku nacházet Boží stopy a znamení, vnímat jeho „hlas tichý a jemný“, podporovat člověka v důvěře, že na nás to skutečně naštěstí „nevisí“. Svět zachraňuje Bůh, „který si nás zamiloval“, a proto nás také zve ke spolupráci. Prvním krokem tu ovšem je naučit se pozorovat Boha při díle, abychom poznali a zažili, jaké metody a jaké cíle jsou s touhle spoluprací v souladu, a jaké naopak ne.

Jiří Zajíc

Zobrazeno 785×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio