Příležitostný blog pro vše, co souvisí s duchovním životem

Fenomén František

13. 2. 2016 22:00

            Na přelomu listopadu a prosince provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) šetření, jehož cílem bylo zjistit, komu u nás ze světových osobností lidé nejvíce důvěřují. Krátce na to podobné šetření uskutečnilo Středisko empirických výzkumů (STEM). Výsledek obou těchto v České republice nejsolidnějších agentur je stejný: žebříčku vévodí papež František. Podle CVVM je důvěryhodnou osobou pro 67 % našich občanů, podle STEM dokonce pro 74 %. STEM uvádí svou zprávu touto větou: V našem sekulárním státě asi překvapí suverénně nejlepší hodnocení papeže Františka napříč všemi skupinami obyvatelstva. Ve výzkumu CVVM se kromě očekávaného vrcholu důvěry u katolíků (82 %) výrazněji důvěra projevila u nejvzdělanější skupiny.

Skvělé PR?

            Jelikož prakticky nikdo z našich obyvatel oslovených těmito výzkumy papeže osobně nezná, nabízí se jako první vysvětlení (objevující se zejména u papežových kritiků), že tyto příznivé výsledky vypovídají mnohem spíše o výkonnosti mediálních mágů kolem papeže než o papeži samotném. A dokládají to tím, jak jsou současnému papeži nakloněna všemožná média, která dříve nenechala na církvi i jejích představitelích nitku suchou. Podle nich současná (sekulární) média Františka velebí za to, že „vyprodává poklady katolické víry“.

            Zdá se, že tito kritikové mají trochu krátkou paměť a zaměňují příčinu a následek: papež si média i veřejnost získal několika jednoduchým gesty, která učinil ještě dřív, než se kolem nějak mohl zformovat jakýkoliv schopný mediální tým. Vzpomínáte na jeho vůbec první slova po volbě? Na tón, jakým byla jeho řeč pronesena? Na prosbu, aby se za ně všichni modlili? Na rozhodnutí bydlet v penzionu sv. Marty místo v papežském paláci? Jorge Mario Bergoglio prostě i jako papež zůstal tím, kým byl i v ulicích Buenos Aires: člověkem, vedle něhož si druzí mohli sednout v autobusu či metru stejně jako vedle svého souseda, potřást mu rukou na ulici nebo zastavit se k debatě o posledním kole fotbalové ligy. Zkrátka zůstal „jedním z nás“ a každým dalším gestem to potvrzuje.

Na straně poražených

            To, co papež dělá, i to, co říká, do sebe zapadá jako dokonalé puzzle a přitom to  všechno působí naprosto samozřejmě  – a právě proto důvěryhodně. Výstižně to vyjádřil italský herec a režisér Robert Benigni při prezentaci poslední Františkovy knihy Boží jméno je milosrdenství, která vyšla před několika dny: Pouze pastýře stylu papeže Františka mohlo napadnout, aby si na prezentaci své knížky pozval benátského kardinála, čínského vězně a toskánského komika. Je to kniha, která nás hladí, objímá, zmilosrdňuje – což je pojem, který vynalezl papež. Ovšem pozor – toto milosrdenství si jen tak nesedí v křesle. Je to činná ctnost, neustále v pohybu – jen se podívejte na papeže, na chvilku se nezastaví! Hýbe se nejen srdcem, ale také pažemi, nohama, patami, tělem i duší, nikdy nepostojí, jde za bídnými a chudými, vteřinku nespočine… Františkovo milosrdenství je ctnost silná a přísná, nikoli sentimentální dobráctví…Vidíte ho, kam jej chodí hledat – mezi poražené, mezi ty poslední z nejposlednějších. Kam se veřejně vydal na začátku svého pontifikátu? Na Lampedusu, kam přijíždějí právě ti poslední z posledních. A kde otevřel jubilejní svaté brány? Ve střední Africe, v Bangui, v nejchudším místě na světě. František vyhledává blízkost v bolesti světa, v utrpení, protože právě tam, vprostřed bolesti, se rodí milosrdenství.

            A protože v tomto tvrdém, nelítostném světě plném utrpení jsou poražení skoro všichni, zažívají skrze Františka, že přes to všechno je na jejich straně Bůh. Teologickým dotažením toho je Františkův důraz na to, hříšníci jsme všichni – jím počínaje. Všichni jsme v tomto smyslu poražení – ale na rozdíl od dosud převládající mentality v církvi i mimo ni to nemusíme všelijak skrývat a maskovat a tvářit se jako dokonalí. Papež osvobozuje k tomu, aby si to každý mohl otevřeně přiznat.

Český pohled do zrcadla

            Otázka, která se přímo dere na jazyk, zní: Jak to, že papeži Františkovi důvěřuje u nás víc než dvě třetiny lidí, zatímco církvi ani ne třetina (to je dlouhodobý výsledek právě ze šetření CVVM)? Můžeme se sice všelijak vymlouvat na historické příčiny, na to, že vztah Čechů ke katolické církvi je dlouhodobě „zraněný“, ale to nás sotva posune k žádoucí změně. Za čtvrt století života ve svobodě se vztahy mezi církví a společností u nás spíš zkomplikovaly, než aby se zlepšovaly. Měli bychom si poctivě přiznat, že proměna, kterou František uskutečňuje v pojetí papežství, naši církev jako celek teprve čeká. Týká se to jak duchovních tak laiků. To musí uznat každý, kdo se poctivě podívá na styl Františkův a styl zatím převládající v naší církvi. Česká společnost nám to říká naprosto jasně.

            Papeži Františkovi se totiž daří důvěryhodně naplňovat odkaz, který Éloi Leclerc vložil do úst samotnému Františku z Assisi v samém závěru své knihy Moudrost chudého: Víš, evangelizovat člověka znamená říct mu: „Ty jsi také milován Bohem v Pánu Ježíši.“ A nestačí mu to říkat, ale skutečně si to myslet. A nejen si to myslet, nýbrž jednat s tím člověkem tak, aby cítil a poznal, že je v něm něco, co bylo zachráněno, něco většího a vznešenějšího, než se domníval. A to nemůžeš udělat jinak, než že mu nabídneš své přátelství. Opravdové, nezištné přátelství bez stopy blahosklonnosti, přátelství založené na důvěře a hluboké úctě. Musíš jít lidem vstříc. Je to choulostivý úkol. Svět lidí je obrovským bitevním polem, na němž se válčí o bohatství a moc. Pro přemíru ukrutností a utrpení zůstává Boží tvář lidem skryta. Především nesmíme dovolit, aby nás – až jim půjdeme vstříc – pokládali za nové soupeře. Musíme být uprostřed nich klidnými svědky všemohoucího Boha, lidmi, kteří neznají závist ani pohrdání a kteří jsou schopni stát se jejich skutečnými přáteli. Očekávají od nás právě přátelství, které jim dá pocítit, že jsou Bohem milováni a spaseni v Ježíši Kristu.

Jiří Zajíc

Zobrazeno 1122×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio