Stal se jedním z nás

         Tradičním předvánočním tématem různých křesťanských úvah je, že Vánoce nejsou svátky konzumu. To samozřejmě nejsou, ale čím tedy aktuálně mohou nebo dokonce mají být? Upřímně řečeno – Vánoce ve své skutečné podobě nejsou ani svátky dětí, ani svátky rodiny. Tenkrát v Betlémě to rozhodně nebyla rodinná idylka. Nikde pod střechou se pro Marii a jejího synka nenašlo místo. To bylo docela konkrétní vyjádření toho, že ačkoliv Syn „způsobem bytí byl roven Bohu, přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí“.

          Vánoce jsou svátky vtělení Syna – a tedy Boží solidarity s lidstvem. Řečeno docela bez obalu: solidarity s těmi, kteří jsou v pořádném průšvihu. To má být směrnicí vánočního zájmu i pro nás. Dnes je to zvlášť aktuální. Zatím, co hlavní viníci hospodářské a finanční krize vesele dál bohatnou, důsledky jejich bezohlednosti dopadají a ještě tvrdě dopadnou na ty, kteří rozhodně na současném stavu významnou „zásluhu“ nemají. Metoda škrtů, kterou nám ordinuje naše vláda, pošle do tísnivé situace statisíce lidí, kteří si nijak „nad poměry“ nežili.

           Podle neoliberální ideologie si člověk za to, že se mu nedaří, že je chudý, může sám. Stejně tak – pokud se mu naopak daří a je bohatý, je to jeho zásluha. Skutečnost je ovšem mnohem komplikovanější. Proplétají se v ní vlivy, které jsou v moci jednotlivého člověka, s těmi, které má v moci jen částečně nebo také vůbec ne. Proto je solidarita tak důležitým tmelem každé společnosti. A to jak solidarita, kterou má garantovat stát, případně instituce občanské společnosti včetně církví, tak solidarita osobní.

           Chápu, že se člověk při setkání s těmi, kteří se ocitli v hmotné nouzi, ptá, zda či do jaké míry si to také zavinili sami. Například tím, že zanedbali své vzdělání či nemysleli na budoucnost.  Ale, jak upozorňuje apoštol Jakub, „milosrdenství vítězí nad soudem“. A pokračuje: „Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?“ Tuhle pasáž známe, že. Tak teď půjde o to ji také proměňovat v život.

Jiří Zajíc