Rovné příležitosti ;-)

Jedním ze zásadních požadavků dnešní doby jsou tzv. „rovné příležitosti“. Upozorňuje nás na ně neustále nejen Evropská unie, ale ochotně tomu přikyvují naše média stejně jako všechny významné hlasy ve veřejném prostoru. Konkrétně se tím myslí hlavně to, aby ženy měly stejné možnosti pro uplatnění v práci a ve veřejném životě jako muži. Za významné porušování tohoto principu se považuje nižší průměrná mzda žen než mužů ve srovnatelných profesích, malý počet žen v řídících ekonomických funkcích a samozřejmě nedostatek žen v politice.

            I já pokládám za správné, aby ženy byly za srovnatelnou práci srovnatelně odměňovány. A stejně tak bych si přál, aby bylo v politice více žen, byť se jim nedivím, když při úrovni současné naší politiky se do ní právě ty kvalitní nehrnou. A přece vidím v tomhle pojetí „rovnoprávnosti“ zásadní defekt. Totiž v tom, že pro její posuzování se berou velice jednostranná kritéria. Pokládá se totiž za samozřejmé, že to hlavní, oč v životě člověka jde, je práce, veřejný vliv a společenské uznání. A to je omyl.

            Jde o to, kým člověk skutečně je. Tedy jaká je kvalita jeho bytosti. A tady mají ženy – aspoň ty, které byly a jsou maminkami – nikdy nedostižný náskok. Jsou to ony, kdo staví nejdůležitější základy bytosti svých dětí. A jsou to zase ony, které nám otcům případně otevírají cestu ke svým dětem. Od svých 17 let jsem se věnoval výchově dětí. Našimi oddíly - skautskými, turistickými a pak zase skautskými - prošly tisíce dětí. A řadu z nich jsem měl možnost poznat hodně zblízka. Viděl jsem a zažíval, jak zásadním vkladem do jejich života byla zkušenost nepodmíněné lásky, kterou může zprostředkovat člověku skoro výlučně jen maminka. Díky ní může mít člověk důvěru v lidi, ve svět, v život – i v Boha.

Slyšíte ve slově „výchova“ ono „chovat“? To je mateřská dlaň, která je pro člověka celoživotním zdrojem jistoty, že je milován takový, jaký je – bez podmínek. Ono „vý“ – je otcovská dlaň pomáhající člověk k růstu, ke svobodě, k dospělosti. Ale ten růst je možný jen tehdy, když je zajištěno bezpečí lásky bez podmínek.

Říkáme o Bohu, že je Otcem. Méně už si uvědomujeme, že Bůh je i Matkou. Když apoštol Pavel se snaží vyjádřit, co je láska, která je Boží podstatou, nakonec řekne: Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. To je dokonalá definice lásky mateřské. K ní jsou prvořadě pozvány ženy skrze výchovu – tu jedinečnou tvůrčí činnost, která má největší důsledky pro život lidí i světa. Co kdybychom hlavně tady hledali kritéria pro „rovné příležitosti“. J