Křesťanské portfolio (5)

Pán (Ádonáj), 11.8. 2003 2:40:37

Jiří Zajíc    , [email protected]

Dospěl jsem k poslední ze čtyř základních částí obsahu křesťanského portfolia víry.

Klíčová výpověď charakterizující křesťanskou pozici v této části může mít několik variant (jednou jsem končil oddíl Kristus). Já teď úmyslně volím tu, která nejvýrazněji poukazuje k vnitřní souvislosti s tím, kam jsme dosud dospěli:

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás všechny jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko. (Řím 8,31-32)

Toto vyznání apoštola Pavla má tři části a já postupně vyvodím z nich bezprostřední výpovědi křesťanské víry.

1)      Bůh je na naší straně

Ačkoliv stvoření (ADAM) je v nepřátelském postoji vůči Bohu, není Boží postoj vůči němu postojem uraženého vládce nebo chladného soudce, nýbrž postojem milujícího Otce.
Nezůstává jen ve svém "nepřístupném světle", nesedí si spokojeně "na nebeském trůnu", nýbrž vydává se za svým Dítětem.

Bůh miluje hříšníka - tedy dokáže právě to, co je prakticky za hranicí našich úvah, natož schopností.

2)      V Synu se za nás vydává do krajnosti

V Ježíši Nazaretském postoupila Boží cesta naproti nám až do roviny člověka.

Běžně se k prokazování toho, že v Ježíši Nazaretském se setkáváme přímo se Synem – jinak řečeno, že Ježíš je vtělením Syna ve způsobu člověka – používá řada Ježíšových činů (jeho vzkříšením počínaje) a výroků - včetně toho "Já a Otec jsme jedno".

Myslím si ale, že pro přijetí toho, že v Ježíši se opravdu angažuje sám Bůh, svědčí hlavně vnitřní nutnost Lásky (Boha), která miluje hříšníka (ADAMA).

Jelikož zneužitá svoboda plodí děsivé utrpení (které musí drtit každého jen trochu citlivého člověka), není možné přijmout, že toto utrpení by se Autora té svobody – Boha – vlastně netýkalo. Že by mohl vůči němu zůstat jako vnější pozorovatel, který nanejvýš dává "dobré hraběcí rady", jak by bylo třeba jednat – kdyby ovšem tomu nepřekážel hřích.
"Svého vlastního Syna neušetřil" – skrze Syna se Bůh účastní utrpení světa.

Synovým "srdcem" prochází všechno utrpení stvoření od počátku světa až do jeho definitivní proměny.

3)      Budoucnost je otevřená pro všechny

Boží solidarita se stvořením, zpečetěná na Kříži v osobě Ježíše Nazaretského, zasazuje ve stvoření nevysychající pramen své přítomnosti.

Znamením té přítomnosti má být především společenství těch, kteří se hlásí ke svému Mistru a Učiteli – Ježíši z Nazaretu – tedy Ekklésia Kyriaké, Shromáždění Páně – Církev.

Ale současně hned třeba vědět, že "Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do Božího království" – a "cokoliv jste učinili jednomu z těchto nepatrných bratří – mně jste učinili".

Vtělování započaté v Ježíši z Nazaretu bude pokračovat a neustále narůstat – ať díky společenství konkrétní církve – nebo i navzdory němu.

---------------------------------

Myslím, že jsem tu v maximální možné stručnosti narýsoval půdorys této čtvrté oblasti křesťanského portfolia víry.

Jen pro jistotu zdůrazňuji, že něco je tu řečeno implicitně (např. pojetí Boha jako supraspolečenství-Trojice, význam věčnosti jako naplnění společenství Lásky) a v dalším se to bude jistě upřesňovat, nicméně zatím jsem přesvědčen, že jsem tu nic podstatného nezamlčel.