Příležitostný blog pro vše, co souvisí s duchovním životem

Nadělí nám opět Klause?

11. 4. 2008 2:17
Rubrika: Pro Christnet

Nadělí nám opět Klause?

             Když před pěti lety byl s významnou podporou komunistických poslanců (minimálně jich bylo 20) zvolen Václav Klaus prezidentem naší země, napsal můj milý bývalý kolega z Redakce náboženského života Miloš Rejchrt (který býval z nás k Václavu Klausovi nejshovívavější) své Desatero první pomoci, v němž devátý bod zněl takto: Nezoufej! Pomni na normalizaci sedmdesátých let a všechna její soužení, kterak chandra a apatie padly na všechen lid. Nikde žádného výhledu, vše nadějné bylo potraceno, všechna moc byla v rukou jednoho uskupení, stále konsolidovanějšího, v pevné jednotě a na věčné časy. Za pouhých dvacet let však padl ten samolibý Babylon a jeho pád byl veliký. Vše nyní směřuje k tomu, že nám poslanci společně se senátory Václava Klause nadělí ještě na jedno období. Pravda – dvacet let to nebude.
            Jelikož tu na Christnetu už podstatné důvody k tomu, proč zvolení Václava Klause za prezidenta bude mít dlouhodobě nepříznivý dopad na vývoj veřejného života i české pozice v globálním měřítku, vyjádřil Tomáš Halík (a není zdaleka osamělý), mohu za sebe uvést jen dva důvody týkající se lidského profilu tohoto kandidáta, které pokládám za dominantní pro zhodnocení jeho „přínosu“. Ten první je ze začátku jeho kariéry (a kupodivu to nebude známý „problém“ s nemožností odlišit „špinavé“ peníze od „čistých“, který znamenal zelenou pro novodobé české „zlatokopy“), nýbrž odpověď Václava Klause z knihy První zprava napsané krátce před volbami v roce 1992. Karel Hvížďala ho (jako předsedu ODS) upozorňuje, že se začíná u nás říkat, že úspěch ODS přitahuje do jejích řad podobné lidi, jako dříve KSČ – a zda z toho Václav Klaus nemá strach. A tu je Klausova odpověď: Tuhletu otázku dostávám a opravdu jí nerozumím. Zdá se mi, že se stalo módou tuhle otázku klást, a zdá se mi, že je umělá. ODS nemá na růžích ustláno. Je v nepřetržitém ohrožení, nepřetržitě se brání před útoky, které směřují ze všech možných a nemožných stran. Stát se členem ODS je pro každého, kdo jím je, spíše těžkým břemenem … ODS a výtah k moci se mi zdá spojení absurdní. Ačkoliv se to tehdy zdálo Václavu Klausovi „absurdní“ a naprosto „umělé“, přesto zakrátko získala ODS v žebříčku politických stran z hlediska toho, jak občané naší země hodnotí, která z nich usiluje pouze o moc, trvalé první místo (viz pravidelné výzkumy CVVM). Dodnes mnozí nemohou zapomenout na „mistrovský privatizační kousek“ s Knižním velkoobchodem v podání tehdejšího místopředsedy ODS Miroslava Macka a galerie výkonných místopředsedů ODS z „doby počátků“ (Petr Čermák, Jiří Kovář, Libor Novák) je nepřehlédnutelnou vizitkou o tom, jak členství v ODS bylo vskutku „těžkým břemenem“. Ale kvůli tomu to hlavně nepřipomínám. Jde mi o tu výraznou vlastnost Václava Klause, která mu umožňuje ignorovat zásadní problémy, jež se mu prostě tak či onak „zdají umělé“. To je u člověka, který přece jenom – právě z pozice prezidenta – nutně spoluvytváří určitou strategickou vizi celé společnosti, pro nás všechny nebezpečný handicap. Dal by se jistě významně omezit, kdyby Václav Klaus dokázal naslouchat druhým, zejména těm, s nimiž nesouhlasí. Jenomže – právě tohle je evidentně nad jeho síly.
         
Ten druhý rys naopak výrazně předvedl v závěru „televizního duelu“ s Janem Švejnarem. Na otázku „v případě, že bude zvolen váš protikandidát, co si myslíte, že by v té prezidentské funkci zvládal velmi dobře, a co naopak si myslíte, že by byl hendikep vašeho protikandidáta“, odpověděl Václav Klaus takhle:  Já znám názory pana Švejnara opravdu velmi málo. Já s jeho ekonomickými názory jsem polemizoval zásadně, já když jsem si přečetl v posledních dnech knížku, kterou jsem nikdy před tím neviděl, z roku 90, kdy jsem poprvé viděl nějaké jeho ekonomické názory, tak jsem zesinal hrůzou a říkal si,  ještě že jsem to tehdy nečetl, protože bych musel polemizovat s každou větou. Já jsem se s ním polemicky utkal několikrát v průběhu těchto let. Já nikdy nezapomenu na to, kdy on teď obhajuje vstup do eura a jak mě ničil jako ministra financí, když ve svém článku v Lidových novinách, kdy Slovensko chtělo také centrální banku a já jsem věděl, že to znamená konec společného státu a pan profesor tenkrát opublikoval článek, že by nevadilo mít dvě centrální banky. Já myslel, že je konec světa, takže já mám na tyto věci oproti němu názory velmi odlišné. Jinak jeho další názory neznám, těchto ekonomických názorů já bych se velmi bál, nicméně nemáme prezidentský systém, stejně by dominovala vláda a tady páni senátoři a poslanci. Já bych to určitě přežil a určitě bych se nezachoval tak jak můj předchůdce, když v české vládě před 15 lety, který utekl z té vlády a nechal mi klíče od trezoru na stole a nepřišel mi tam ani podat ruku. Můžete si vydedukovat, který předseda vlády z vašich kolegů senátorů to byl. Takže já bych opravdu nic takového neudělal.
         
Dozvěděli jsme se od Václava Klause, co by Jan Švejnar dobře zvládal jako prezident? Ani náhodou. Václav Klaus tohle svoje poslední slovo zneužil k tomu, aby oponenta urazil (je to takový „pan nikdo“), znectil jeho práci, sebe pochválil a nádavkem ještě obvinil nepřítomného Petra Pitharta z hanebnosti. Vím, že takové jednání určitým lidem imponuje (ostatně hodnocení novinářů i „odborníků“ bylo ke Klausovi mimořádně vstřícné). Pokládají to za projev politické, odborné i lidské síly. Pro mě je naopak takové jednání koncentrátem toho, jak by politik usilující o místo v čele mé země jednat neměl. Od počátku svého působení v politice nastavoval Václav Klaus zásadním způsobem kritéria jednání v této sféře. Jestliže dnes pokládají lidé v mé zemi politické strany za ty nejméně důvěryhodné instituce a politiky za stav, jejichž práce si váží ještě méně, než práce kněží či uklízeček, pak na tom má právě Václav Klaus nehynoucí zásluhu. Pro zdravou budoucnost naší společnosti je ovšem takový despekt k politické sféře velkým ohrožením.
         
Chápu, že pro mnoho politiků z ODS je stále nemyslitelné, že by měli poslat Václava Klause na zasloužený politický odpočinek. Jejich „uhranutí“ otcem zakladatelem je zřejmě doživotní. Je to ovšem velká škoda pro nás všechny. Jsem přesvědčen, že i mezi představiteli vyšlými z ODS či s ní sympatizujícími by se našli takoví, jejichž podpora na prezidenta naší země by byla bez problémů většinová a upřímná. Například bývala senátorka a dnešní soudkyně Ústavního soudu Dagmar Lastovecká by jistě snadno získala podporu volitelů dalších stran. 
 
           
Mnohem méně naopak chápu jednání politiků KDU-ČSL. Je mi jasné, že to, co nyní předvádějí, je důsledek hluboké krize této strany, na níž si zadělala v roce 2004 volbou Miroslava Kalouska do svého čela a jíž se nezbavila ani tehdy, když ho vystřídal Jiří Čunek. Možná si někteří myslí, že hlasem pro Václava Klause „něco“ zachraňují (vládní koalici, hlasy ODS pro „restituční zákon“, místo ve vládě pro svého předsedu….). Ve chvíli, kdy jejich strana bojuje o svou budoucí tvář a vůbec o svou politickou existenci, jsou ale všechny tyhle ohledy buď rovnou krátkozraké, nebo nevěrohodné. Každopádně dál potápějí tuto stranu. Pro mě, jako věrného voliče KDU-ČSL, tím – kromě „nadílky“ prezidenta, o něhož rozhodně nestojím – vytvářejí další zásadní problém: koho budu příště volit já…?

Jiří Zajíc

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio