Duchovní život jako cesta vlastních objevů

Duchovní život jako cesta vlastních objevů 

       Tradiční prvorepubliková česká představa vykreslovala na jedné straně pana faráře s houfem ministrantů a na druhé straně skautského vůdce, který záměrně pořádá výpravu pro své kluky tak, aby nemohli jít v neděli na mši. A přece už i v té době postřehli aspoň někteří z představitelů tehdejší katolické elity, že tomu tak vůbec nemusí být, ba právě naopak – že se tu nabízí skvělá možnost propojení. Výsledkem toho bylo například nezapomenutelné Legio Angelica P. Methoda Klementa OSB, z něhož pak vyšly tak zářivé osobnosti jako P. Alexandr Heidler, P. Antonín Mandl, opat Anastáz Opasek, P. Josef Zvěřina, P. Jiří Reinsberg či P. Oto Mádr. A mnozí další by se našli zejména mezi salesiány - kardinálem Štěpánem Trochtou počínaje. Jestliže tedy dnes minimálně třetina biskupů Čech a Moravy prošla skautingem a mnozí se k němu hlásí dodnes, ukazuje nám to – aspoň v prvním přiblížení – jak cenným přínosem může být skauting pro duchovní i celkově lidské zrání člověka.

V současné době podlomené skepsí k pravdě a nedůvěrou v lásku, přitahované bludičkou jednostranného individualismu a sklízející plody v neschopnosti pro cokoliv se nasadit bez zadních vrátek přináší skauting zvlášť účinný lék: Spolehlivý základ, odpovídající pojetí člověka i účinnou metodu pro jeho rozvoj. Tím základem je trojice principů – odpovědnost vůči Bohu (v našich poměrech formulovaná jako služba nejvyšší Pravdě a Lásce), služba ostatním a péče o vlastní rozvoj. Ono odpovídající pojetí člověka bere vážně, že je nutné pamatovat na jeho rozvoj ve všech třech dimenzích – tělesné, duševní i duchovní, přičemž velmi vážně bere tradiční rozpoznání, že „milost předpokládá přirozenost“. Tak (na rozdíl od jiných pokusů změnit člověka k lepšímu) se nedopouští té zkratky, na kterou příkladně doplatili v pohádce o živé a mrtvé vodě: když po mnoha útrapách konečně dorazili s živou a mrtvou vodou k princi, v tu chvíli rozsekanému na kousky, vylili na něj nejprve živou vodu. Princ ale zůstal mrtvý a rozsekaný. Teprve, když ho polili tou mrtvou, scelil se – ale to už jim zase chyběla voda živá. Právě tak mnohdy dopadají dobře míněné pokusy o duchovní výchovu (křesťanskou počínaje): jelikož se nerespektují tělesné a duševní předpoklady dítěte, všechno „zbožné poučování“ se nakonec mine výsledkem. A na toto celkové pojetí člověka odpovídá i účinná výchovná metoda. Respektuje, že důležitým parametrem výchovy je čas, protože při ní se jedná o skutečný růst, který musí vycházet ze samotné bytosti dítěte. Jenom to, co má takovýhle zdroj, obstojí v dospělosti. Proto také musí být výchova pro dítě přitažlivá, dominovat v ní musí hra a radost, tvořivost a objevování, obdiv a touha po následování. Nepřáteli takové výchovy jsou strach, uzavřenost, neporozumění. Výchova, o které tu hovořím, se nutně musí opírat o osobní vztahy. Autorita je v ní službou, kterou dospělá svoboda poskytuje svobodě k dospělosti teprve směřující. Není převahou síly, ale skutečného otcovství, které samo uznává Autoritu nejvyšší. Dítě tu není jen objektem výchovy, ale i podstatným, spolutvůrcem, od něhož se učí i dospělí. Nejvýznamnější roli nakonec s postupujícím věkem přebírají vrstevníci, kteří sdílejí shodný hodnotový základ i společnou zkušenost.

Jen si představte takový účinný způsob vedení k opravdové modlitbě, aby byla skutečným setkáním - ne samomluvou, která se topí v prázdnu. K tomu je třeba včas uvést děti do schopnosti prodlévat v tichu, naslouchat vnitřním i vnějším hlasům, zapojit vlastní obrazotvornost do přiměřené formy rozjímání. Dospělí, kteří mají se sebou většinou špatnou zkušenost, se svou roztržitostí, duchovní prázdnotou, jsou zpravidla přesvědčení, že děti na tom budou stejně špatně. Ale to je ohromný omyl. Když se začne včas (v tomto případě je to kolem 6. roku) a s citlivostí pro jejich stupeň vývoje, výsledky jsou překvapivé. A takových podobných prvků pro účinný rozvoj duchovního života přináší současný skauting celou řadu. Koho to zajímá, může si to najít tady:

http://krizovatka.skaut.cz/projekty/novy-skautsky-program/publikace/

Jiří Zajíc – Edy (psáno pro Katolický týdeník)